Něco na mě vlezlo, tak dnes nelezu do kostela. Ale dívám se na nedělní biblická čtení aspoň sám. Izajáš (5, 1-7) i Ježíš v Mt 21, 33-43 odhalují násilí, které vidí kolem sebe. Izaiáš kritizoval především zabírání půdy (zbytek Iz 5), Ježíš se naproti tomu zaměřil na násilné odmítnutí Izraele vůči prorokům (a nakonec i vůči sobě).
Když Ježíš aktualizuje svého o sedm století staršího předchůdce, je možné aktualizovat zase Ježíšovo učení dnes? Co povídat o násilí dnes? Doléhají k nám zvláště zprávy o válečném násilí, z Ukrajiny, Izraele, z Afriky, odjinud, a berou nám dech. Ale existuje i násilí, které na první pohled není třeba vidět: například domácí násilí, páchané především na ženách.
Ježíšovský postoj by si možná (ehm) žádal, aby se k takovému palčivému problému vyjádřil třeba i někdo zodpovědný v církvi, nabídl jejím jménem pomocnou ruku, aby se nebála prohlásit, že církev stojí na straně slabých a týraných a že je ochotná jim pomoci. Protože násilí na ženách, ať už doma nebo jinde, nelze ospravedlnit nikdy. Mělo by jasně zaznít, že násilí v jakékoli formě – fyzické, sexuální, psychické nebo verbální – je prostě hříšné, protože vzdaluje od Boha. Nebo šířeji: mnohdy jde prostě přímo o zločin.
Ježíšova cesta lásky k bližnímu vybízí třeba i k ostražitosti vůči násilí, které je přítomné i v našem vlastním jednání vůči nejbližším, i v naší rodině. Tentýž příkaz lásky nás ale taky vyzývá, abychom byli citliví na známky zneužívání a bití u lidí, s nimiž se setkáváme a jejichž životy se s našimi prolínají.
A pokud se některá žena ocitne v pozici oběti domácího násilí, církevní autorita by namísto snah torpédovat z podružných důvodů ratifikaci dokumentů, které upozorňují na násilí páchané na ženách (třeba Istambulskou úmluvu) měla jasně říci hlasité „ne“ domácímu násilí, a hlasité „ano“ různým formám služby postiženým. Nebýt zticha, protože jde o problém, který se týká i mnoha kostelních a na první pohled ideálních křesťanských rodin. Protože být v této věci zticha znamená jedno velké pokrytectví, hru na to, že se nás jako lidí v církvi tenhle problém netýká, a vlastně i spoluúčast na páchání takového násilí.
🍇 Pronesl by dnes Ježíš třeba aktualizované podobenství o vinici, které by jasně pojmenovalo domácí násilí páchané na ženách? Asi ano. Asi si ale nedovedeme představit, že by v této věci nepodal ruku tomu, kdo žádá o pomoc, nebo ji sám poskytl, když vidí, že to druhý potřebuje.
🍇 Slovo Boží se stalo člověkem, vše, co je lidské, vzalo na sebe, aby to proměnilo v božské. Ježíšova zvěst a Ježíšovo společenství nemůže žít odtrženě od tohoto světa: nepochází z něj, ale žije v něm, a nic lidského mu není cizí, jak říká ostatně i konstituce o církvi v dnešním světě II. vatikánského koncilu Gaudium et spes: "Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu." A domácí násilí snad v jejich srdcích odezvu nachází. Nebo?
