Něco o mně? Narozen 1978 v Hradci Králové, od roku 2004 kněz, v současnosti kanovník-penitenciář Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě a výpomocný duchovní farnosti P. Marie pod Týnem. Mou specializací je studium prvních století křesťanství (patrologie/patristika a církevní dějiny starověku); na fakultě ale vyučuji i další předměty, zvláště úvod do teologie, seminář patristické četby a duchovní cvičení. Své základní studium teologie i doktorská studia teologie a patristických věd jsem absolvoval na Patristickém institutu Augustinianum, s covidovými omezeními jsem absolvoval půlrok na univerzitě v Cambridge, účastním se prací mezinárodní skupiny GIRPAM pro pozdně antickou křesťanskou poezii.

Image

Na fakultu jsem nastoupil jako pedagog roku 2012. Působil jsem také jako předseda akademického senátu KTF UK (2016–2019) a člen akademického senátu UK (2015–2019), od roku 2018 jsem vedoucím Katedry systematické teologie a filosofie, od roku 2019 působím též jako proděkan pro vědu. Od roku 2013 jsem šéfredaktorem časopisu AUC Theologica a od roku 2017 také Mezinárodní katolické revue Communio. Letos jsem úspěšně zakončil grant GA ČR věnovaným Ambrožovým křestním katechezím; v současnosti vedu pětičlenný tým v rámci projektu GA ČR věnovaného recepci alexandrijské exegeze (2020–2022). Od roku 2021 jsem členem panelu GAČR P401 pro teologii, filosofii a religionistiku a dalších mezinárodních i českých vědeckých společností (IAPS/AIEP, NAPS, PSČR). To je prostředí, díky nimž se mi dostává zkušeností s řízením týmů, které mohu nabídnout i ve vedení KTF UK.

Image

Rád poslouchám hudbu, zajdu na koncert a rád si taky sám zahraji (když to zvládnu), nejvíc klasickou, ale další se – snad s výjimkou nekvalitního německého popu – nebráním. Baví mě fotografovat, rád si zajdu do galerie a přečtu pěknou knížku. Propadl jsem kouzlu koloběžek a svému skládacímu bromíkovi. Rád se vydám na výlet, sám i s druhými, občerstvovací stanice nejsou nutné, ale potěší. Postižen svými římskými studii neodmítnu kvalitní kávu (ale čaji též holduji!) a vždycky trochu zatrnu, když mi na návštěvě připraví těstoviny nebo zazní: „turka, nebo rozpustné?“ Tuze rád pobývám s přáteli a miluji neočekávané dýchánky (a taky Tolkiena). Baví mě také vytrvalostní běh, jakkoli se tomu můj stále dokonalejší kulovitý tvar brání. Obrovským obohacením pro mě bylo dlouholeté organizování a spoluvedení dětských táborů Archa a Chaire. Mám rád vkusné kostely, radost mi přináší vidět kolem nich nějaké živé společenství lidí, těší mě být v církvi občas ku prospěchu (a tu a tam se dostat k VVPčkům, tj. „viditelným výsledkům pastorace“ v podobě nějaké zásoby do ledničky). Stále se ještě těším na cestování, na to vystoupení z vlastního prostředí a poznávání nového a neznámého (a taky návraty ke starému a známému). Život, svět a přátelé jsou prostě obrovský dar.

Image
Image
© 2021 David Vopřada. Všechna práva vyhrazena.