|

V rámci velkopátečního rozjímání jsem pracovně (a letmo) přeložil první část promluvy, která se čte v breviáři na Bílou sobotu v modlitbě se čtením. Ve skutečnosti se jedná o promluvu Epifania z Kypru, biskupa konce 7. století, která byla sepsána mezi lety 695 a 698. V promluvě se objevují dvě témata: Ježíšův pohřeb, kde hraje důležitou úlohu Josef z Arimatie, a Ježíšův sestup do pekel se slavným obrazem volání Adama z mrtvých. Třeba se časem podaří přeložit i druhou část, takhle zatím pracovně část první (kap. 1–7).


Promluva našeho svatého otce Epifania, kyperského biskupa, o pohřbu božského těla našeho Pána a spasitele Ježíše Krista, o Josefovi z Arimatie a o Pánově sestupu do podsvětí, k němuž podivuhodně došlo po spasitelném utrpení.

Velká sobota a velký pátek

(1) Co se to děje? Na zemi je dnes veliké ticho. Jen veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zděsila a ztichla, protože Bůh v těle usnul a ze sna vyburcoval ty, kdo od věků spali. Bůh v těle zemřel a podsvětí se otřáslo. Bůh nakrátko usnul a vzkřísil ty, kdo dleli v podsvětí.

Kam se náhle poděly nedávná vřava, řev a křik proti Kristu, bezbožníci? Kam se poděly davy lidí, urážky, šiky, zbraně a kopí?1 Kam se poděli králové, kněží a soudcové, kteří byli sami odsouzeni?2 Kam zmizely lampy, meče a vřava? Kam zástup lidí, pokřikování a nedůstojná stráž?3 Skutečně, opravdu národy snují marné plány.4 Narazily na nárožní kámen, Krista,5 ale oni sami byli potřeni, poničili pevné skály, ale sami přitom byli zničeni a rozpustili se jako pěna ve vlnách. Udeřili na nezkrocenou kovadlinu, a sami se rozlomili, na dřevo pověsili Skálu života, která je svým pádem zabila. Spoutali velkého Samsona, slunce, Boha.6 Když se však jeho pouta rozvázala, jinověrce a bezbožníky zahubil. Bůh, slunce, Kristus zapadl pod zemi, a Židům připravil věčné temnoty.7

Dnes nastala spása těm, kdo jsou na zemi, i těm, kdo jsou od věků pod zemí. Dnes nastala spása celému světu, jak viditelnému, tak neviditelnému. Dnes nastal dvojí Pánův příchod, dvojí spasitelný zásah,8 dvojí láska k člověku, dvojí sestoupení i blahosklonnost, dvojí navštívení lidí – z nebe na zem, a ze země pod zem Bůh přišel. Brány podsvětí se otevírají.

Vy, kdo jste po staletí spali, jásejte! Vy, kteří jste seděli v temnotě a stínu smrti, začněte spatřovat veliké světlo. Se služebníky je Pán, s mrtvými Bůh, se smrtelníky Život, s provinilci Nevinný, s těmi v temnotách Slunce, jež nezná západu, se zajatci Vykupitel, s poníženými ten, jenž převyšuje nebesa. Kristus přišel na zem, a uvěřili jsme. Kristus přišel mezi mrtvé, sestupme tam společně s ním a pohleďme na tajemství, jež tam jsou skryta. Poznejme, jak podivuhodné jsou skryté skutečnosti skrytého pod zemí, poznejme, jak i těm, kdo přebývali v podsvětí, zaznělo hlásání.9

Co to? To tedy Bůh jednoduše všechny zachraňuje jen tím, že se objevuje v podsvětí? Nikoli, ale i tam jsou ti, kdo uvěřili. Včera se událo to, co bylo vlastní spasitelnému zásahu,10 dnes to, co je vlastní moci; včera to, co náleželo slabosti, dnes svrchovanosti; včera se ukázalo to, co je vlastní lidství, dnes božství. Včera byl bičován, dnes s jasem božství bičuje sídlo podsvětí. Včera byl spoután, dnes svazuje tyrana pouty, která nelze rozvázat. Včera byl odsouzen, dnes dává svobodu odsouzeným. Včera se mu Pilátovi služebníci vysmívali, dnes při pohledu na něj vrátní podsvětí třesou.

Starý a nový zákon

(2) Avšak naslouchej vyššímu smyslu Kristova utrpení, naslouchej a zpívej hymny, naslouchej a veleb, naslouchej a hlásej velké Boží divy: jak Zákon ustupuje, milost vzkvétá, předobrazy pomíjejí, hlásá se pravda,11 pomíjí stín, slunce naplňuje svitem veškerý svět, Starý zákon zestárl, Nový se nastoluje, co je staré, pominulo, hle, je tu nové!12 V době Kristova umučení pobývaly na Sionu dva národy, židovský a pohanský; dva králové, Pilát a Herodes; velekněží, Annáš a Kaifáš. Společně se tedy slavila obojí Pascha, jedna přestala a druhá, Kristova, začala. Toho večera se konaly dvě oběti, protože se také konala dvojí spása, totiž živých a mrtvých. Židé svázali beránka a zabili ho, a ti z pohanů Boha v těle. Jedni vzhlíželi ke stínu a druzí se utíkali ke slunci a Bohu. A jedni svázali Krista a poslali ho pryč, a ti z pohanů ho jednomyslně vítali. A jedni přinesli oběť zvířete a druzí oběť Božího těla. Židé si však připomínali vyjití z Egypta a pohané hlásali vysvobození z bludné cesty.

A kde? Ve městě Sionu, městě velkého Krále, v němž konal spásné činy uprostřed zeě13 uprostřed dvou Živých14 známý Ježíš, Boží Syn, Život uprostřed dvou Živých, Otce a Ducha, vycházející ze Života a zjevující se jako pravý Život;15, narozený v jeslích uprostřed andělů a lidí, uprostřed dvou národů ustanovený jako nárožní kámen,16 právě tak ohlášen uprostřed Zákona a proroků, zjevený na hoře uprostřed Mojžíše a Eliáše,17 jenž se nechal uprostřed dvou lotrů poznat dobrému lotrovi, a usadil se uprostřed přítomného života a budoucího života jako věčný soudce, a tvořící uprostřed dnes živých a mrtvých dvojí život a dvojí spásu. Znovu opakuji: dvojí život, dvojí zrození a zároveň znovuzrození, a poslyš poselství o událostech dvojího narození a slovy případ dvojího zrození a tleskat zázrakům.

Kristovo narození a znovuzrození

(3) Anděl oznámil Kristově matce Marii radostnou zvěst o narození Krista, a anděl oznámil Marii Magdaléně oznámil radostnou zvěst o jeho znovuzrození z hrobu. V noci se Kristus narodil v Betlémě, a opět v noci byl na Siónu znovuzrozen z mrtvých. V jeskyni ve skále se Kristus narodil, v jeskyni ve skále se Kristus narodil znovu. Při narození jej zavinuli do plen, a také zde je zavinut do plátna. Když se narodil, dostal darem myrhu, a také při pohřbu dostává myrhu a aloe. Při prvním Josef, svobodný manžel Mariin, při druhém Josef z Arimatie. V Betlémě narození v jeslích, a také v hrobě jako v jeslích. Pastýři jako první zvěstovali radostnou zprávu o Kristově narození, ale první ze všech pastýřů, Kristovi učedníci, zvěstovali radostnou zprávu o Kristově znovuzrození z mrtvých. Při prvním anděl zvolal k Panně: „Buď zdráva“,18 a při druhém velký anděl dobré rady,19] zvolal k ženám: „Buďte zdrávy!“20

Při prvním zrození Kristus po čtyřiceti dnech vstoupil do pozemského Jeruzaléma, do chrámu, a jako prvorozený přinesl Bohu dvě hrdličky. Ale také při svém znovuzrození z mrtvých Kristus po čtyřiceti dnech vystoupil do Jeruzaléma shůry – z něhož se nevzdálil –, do pravé velesvatyně jako neporušitelný prvorozený z mrtvých,21 a přinesl Bohu a Otci jako dvě neposkvrněné hrdličky naši duši a tělo; a jako Simeon jej Věkovitý,22 Bůh, přijal do své náruče.23 A pokud tomu rozumíš jen jako bájnému povídání, a nikoli jako něčemu hodnověrnému, hovoří proti tobě nedotknutelné pečeti hrobu znovuzrození Pána a Krista.24 Neboť jako se Kristus narodil, ačkoli byly zámky panenství zapečetěny, tak se znovuzrození Krista odehrálo, aniž by byly pečetě hrobu rozlomeny. Jak, kdy a kým byl Kristus, Život, uložen do hrobu? Naslouchejme svatým slovům.

Výklad Mt 27, 57

Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.25

Smrtelník přišel ke smrtelníkovi, a žádal, aby si mohl vzít Boha smrtelníků. Hlína žádá hlínu, aby si mohla vzít toho, který tvoří všechno,26 tráva trávu, aby se mohla postarat o nebeský oheň,27 kapička kapku, aby mohla pojmout propastné hlubiny. Kdo kdy viděl, kdo kdy slyšel, aby člověk člověku daroval Stvořitele člověka? Člověk bez zákona slibuje, že věnuje spravedlivému a tvůrci zákonů dar. Nesoudný soudce nechává pohřbít odsouzeného soudce soudců.

Když nastal večer, přišel zámožný člověk jménem Josef28

Opravdu byl bohatý, protože dostal celou Pánovu složenou hypostasi. Skutečně byl bohatý, protože si od Piláta vztal Kristovu dvojí podstatu. A bohatý (vskutku) proto, že byl hoden vzít drahocennou perlu. A opravdu byl bohatý, neboť si odnesl perlu nevýslovné ceny. Byl bohatý, poněvadž si odnesl měšec naplněný pokladem božství. Však jak by neměl být bohatý, když získal život a spásu celého světa? Jak by Josef nemohl být bohatý, když dostal darem toho, který současně všechny živí i všem vládne?

Když nastal večer.29

Slunce spravedlnosti už totiž opravdu zapadlo v podsvětí. Tehdy přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který se skrýval ze strachu před Židy, přišel také Nikodém, který přišel za Ježíšem v noci. Tajemství tajemství zůstávají skryta. Dva tajní učedníci přicházejí ukrýt Ježíše do hrobu, a svou vlastní skrytostí se učí tajemství skrytému v podsvětí Boha ukrytého v těle, a navzájem se předří v lásce k Bohu: Nikodém projevující štědrost v podobě myrhy a aloe, a Josef hodný chvály díky své smělosti vůči Pilátovi.

Ten se totiž, odmítnuv veškerý strach, odvážil vstoupit do Pilátovy přítomnosti a požádat o Ježíšovo tělo. A když tak učinil, počínal si moudře, aby dosáhl záměru, který mu byl tak drahý. Nezačal tedy k Pilátovi hovořit nějakými vyumělkovanými a povýšenými slovy, aby nevzbudil jeho hněv a jeho žádost nebyla odmítnuta. Ani mu nepověděl: „Vydej mi tělo Ježíše, který před krátkým časem zatemnil slunce, rozbil skály a rozechvěl zemi, otevřel hroby a roztrhl chrámovou oponu.“ Nic takového Pilátovi neřekl. Orátil se na něj jen s malou prosbou:

Josefova žádost před Pilátem

(5) „Soudce, přišel jsem tě požádat o jednu maličkost. Nech mě pohřbít mrtvé tělo toho, kterého jsi odsoudil, Ježíše Nazaretského, Ježíše chudého, Ježíše bez domova, toho Ježíše, který visí nahý, Ježíše prostého syna tesařova, Ježíše vězně, Ježíše bez střechy nad hlavou, cizince neznámého mezi cizinci, který visí všemi opovrhovaný. Dej mi tohoto cizince: k čemu je ti tělo tohoto cizince? Dej mi tohoto cizince: vždyť sem přišel z daleké země, aby zachránil cizince.30 Dej mi tohoto cizince: vždyť sestoupil do temnot, aby vyvedl cizince. Dej mi tohoto cizince: neboť on sám je cizinec. Dej mi tohoto cizince, jehož zemi my cizinci neznáme. Dej mi tohoto cizince, jehož Otce my cizinci neznáme. Dej mi tohoto cizince, jehož místo ani způsob přebývání my cizinci neznáme. Dej mi tohoto cizince, který žil životem cizince mezi cizinci. Dej mi tohoto nazaretského cizince, jehož narození my cizinci neznáme. Dej mi tohoto ochotného cizince, který nemá kam složit hlavu.31 Dej mi tohoto cizince, který se narodil v jeslích mezi cizinci jako cizinec bez domova. Dej mi tohoto cizince, který ze svých jeslí jako cizinec utekl před Herodem. Dej mi tohoto cizince, který z vlastních plenek utekl do Egypta, který nemá město ani vesnici, domov ani příbuzenstvo, žije se svou matkou v cizí zemi, a přitom má všechno.

Dej mi, vladaři, tohoto člověka, který visí nahý na dřevě, abych přikryl toho, kdo přikryl nahotu mé přirozenosti. Dej mi tohoto mrtvého člověka a zároveň Boha, abych mohl přikrýt toho, jenž přikryl mé nepravosti.32 Dej mi toho mrtvého, abych ho pohřbil, neboť on pohřbil mé hříchy v Jordánu. Prosím za mrtvého muže, který strpěl urážky všech, jehož zradil přítel, jehož prodal učedník, jehož vyhnali služebníci. Prosím za mrtvého muže, jehož odsoudili ti, které osvobodil z otroctví, jemuž dali napít octa ti, které krmil, jehož zranili ti, které uzdravil, jehož opustili jeho učedníci, jehož připravili o vlastní matku.

Prosím tě, Piláte, za mrtvého, který visí na dřevě (kříže). Vždyť nemá na zemi otce, a nyní ani přítele, ani učedníka, ani příbuzného, ani nikoho jiného, kdo by ho pohřbil; ale je na světě sám, on, jednorozený Syn jediného Otce, sám Bůh, a nikdo jiný.“

Josef z Arimatie pohřbívá Boha

(6) Josef tedy promluvil s Pilátem a "Pilát přikázal vydat mu Ježíšovo nejsvětější tělo.33 Přišel na místo zvané Golgota34 a sňal z dřeva (kříže) Boha v těle. A položil nahého Boha v těle na zem, avšak tentokrát již nikoli nahého.35 A toho, který táhl všechny lidi vzhůru,36 je vidět, jak leží dole, a Život a dech všech je na čas bez dechu, a toho, který stvořil tvory s mnoha očima, tu vidí bez očí, a ten, jenž je vzkříšením všech, tu leží na zádech, Bůh mrtvý v těle. A hřmot Božího slova v těle mlčí, a dlaně pozvedá ten, jenž drží zemi v rukou.37

Nuže, Josefe, který jsi prosil a dostal,38 víš dobře, koho jsi přijal? Přišel jsi ke kříži a sňal jsi Ježíše, víš dobře, koho jsi snesl? Víš-li dobře, koho jsi držel, jsi nyní bohatý. Jak tedy pohřbíváš toto božské a strašné tělo? Tvé toužení je hodné chvály, ale ještě více chvály si zaslouží, kam je tvá duše zacílena. Cožpak se nechvěješ, když neseš v náručí toho, jenž rozechvívá cheruby? S jakou bázní vskutku odkrýváš plátno z tohoto božského těla? S jakou zbožností jsi s rozechvěním upřel své oči, abys pohlédl na tělo Boha, který se dobrovolně pokořil, a odkryl je?

Nuže, řekni mi, Josefe, pohřbíváš Ježíše, východ vycházející z východu,39 také k směrem k východu? Svými prsty jako mrtvý muž zatlačíš oči Ježíšovi, jenž prstem otevřel oči slepého? Nebo také sevřeš ústa toho, který otevřel ústa němého? Spojuješ také ruce toho, který rozvázal vyschlé ruce? Nebo snad také svazuješ nohy toho, který dal chodit nehybným nohám? Zvedáš také na nosítkách toho, který přikázal ochrnutému: „Vezmi svá nosítka a choď“?40 Vyléváš také olej na nebeský Olej, který byl vylit a uzdravil svět? Když z rány Božího těla stále vytéká krev, tiskneš toho Boha, jenž uzdravil trpící krvotokem? Omýváš také vodou tělo toho Boha, který obmyl všechny lidi a očistil je? A jaké lampy zapaluješ pravému Světlu, jež osvěcuje každého člověka?41 Jaké žalozpěvy budeš zpívat tomu, jenž bez ustání přijímá písně nebeských mocností? Budeš také prolévat slzy jako nad mrtvým, nad tím, který plakal a vzkřísil z mrtvých Lazara?42 Budeš také naříkat nad tím, který všem přinesl radost a Evě vzal smutek?43

Požehnání Josefovi a Nikodémovi

(7) Přesto žehnám tvým rukám, Josefe, které sloužily a dotýkaly se rukou a nohou zakrváceného Ježíšova božského těla. Žehnám tvým rukám, které se dotkly Božího boku dříve než nevěřící Tomáš, který uvěřil a dostalo se mu chvály, že byl přespříliš opatrný.44 Žehnám tvým ústům, nenasytně naplněným, přiloženým k ústům Ježíšovým a naplněným Duchem svatým. Žehnám tvým očím upřeným k očím Ježíšovým, od nichž přijaly pravé světlo. Žehnám tvé tváři přiložené k Boží tváři. Žehnám tvým ramenům, která nesla toho, který nese všechno.45 Žehnám tvé hlavě, jíž se dotkl Ježíš, Hlava všech.46

Žehnám Josefovi a Nikodémovi, dříve než cherubové byli cheruby, když mezi sebou pozvedali a nesli Boha, neboť dříve než tito šestikřídlí Boží služebníci, nezakrývali a neuctívali Boha svými křídly, nýbrž pohřebním plátnem. Ten, před nímž se cherubové třesou, toho Josef a Nikodém nesou na svých ramenou, jako jej společně nesou i všechny řády nehmotných bytostí. Nejsou snad tam, kde se nacházejí Josef a Nikodém,47 shromážděny také veškeré zástupy Božích andělů? A před nimi kráčejí cherubové, předbíhají je serafové, trůny jej nesou společně s nimi, šestikřídlí je přikrývají, a mnohooké bytosti se chvějí při pohledu na Ježíše v těle, jež nehledí, mocnosti jej zahalují a panstva jej opěvují hymny. A (andělské) řády se chvějí a diví se, a se strachem a pochybnosti říkají:

„Co je to za strašnou zprávu, plnou strachu, chvění a hůzy? Co je to za veliký a neuvěřitelný zázrak? Bůh, který je nad námi, neviditelnými bytostmi, které jej nemůžeme spatřit, se ocitá zde dole jako nahý a mrtvý smrtelník, jehož mohou spatřit smrtelníci? O toho, při němž s úctou stojí cherubové, Josef a Nikodém tu bez váhání pečují. Kdy sem dolů sestoupil ten, který výsosti neopustil? Kdy vyšel ten, jenž přebývá uvnitř? Jak přišel na zem ten, který vše naplňuje? Jak sestoupil, aniž by si toho někdo všiml, když jako Bůh stále přebývá na výsostech spolu s Otcem? Ten, který se nám nikdy nezjevil, se lidem ukázal jako člověk a současně přítel člověka. Jak bylo možné vidět neviditelného? Jak se mohl nehmotný vtělit? Jak mohl trpět ten, jenž trpět nemůže? Jak se Soudce mohl vystavit soudu? Jak mohl život okusit smrt?48 Jak mohl toho, jehož nic obsáhnout nemůže, obsáhnout hrob? Jak může přebývat v hrobě ten, který neopustil trůn svého Otce? Jak může projít dveřmi do jeskyně ten, kdo neotevřel bránu nebes, ale otevřel bránu ráje, kdo neotevřel bránu panenství, ale rozlomil bránu podsvětí,49 kdo neotevřel dveře Tomášovi, lidem však bránu do království otevřel, a kdo uchoval bránu a pečeť hrobu neporušené? Jak lze mezi mrtvé počítat toho, jenž je svobodný mezi mrtvými?50 Jak se světlo, jež nezná západu, může nacházet v temnotě a stínu smrti?51

Kam jde, kam sestupuje ten, jehož smrt nemůže zadržet? Jaký důvod, jaký záměr, jaká myšlenka stojí za tím, že sestupuje do podsvětí? Snad sestupuje, aby přivedl zpět odsouzeného Adama, našeho spoluslužebníka?52 Skutečně přichází hledat ztracenou ovci,53 tu, jež byla stvořena jako první. Chce tedy navštívit ty, kdo sedí v temnotě a stínu smrti.54 Zajatého Adama a spolu s ním zajatou Evu přichází z jejich utrpení vysvobodit jejich Bůh a syn. Ale sestupme s ním, ale utvořme s ním chór, poskočme, pospěšme si, utvořme průvod, oslavujme, ale rychle, hleďme, jaké změny Bůh přináší lidem, když ze své svrchované dobroty přináší odsouzením vysvobození.“

Dokončení příště



  1. Srov. Mk 15, 7. ↩︎

  2. Srov. Mt 26, 47; Mk 14, 43. 48; Lk 22, 52; Jan 18, 1. ↩︎

  3. Srov. Jan 18, 3; Mt 26, 47. ↩︎

  4. Srov. Žl 2, 1. ↩︎

  5. Srov. Řím 9, 32; Iz 28, 16. ↩︎

  6. Jméno Samson (שִׁמְשׁוֹן) hebrejsky znamená „sluníčko“ (Heller 2003, 461), současně jde o poukaz na „slunce spravedlnosti v Mal 3, 20 (4, 2).] ↩︎

  7. Podobný protižidovský osten je bohužel v rané křesťanské literatuře poměrně běžný, stejně jako přesvědčení, že tím, že vyvolený národ nepřijal spásu, spasen být nemůže. ↩︎

  8. Tj. „ekonomie“. ↩︎

  9. Tj. kérygma (κήρυγμα), tj. zvěstování Kristovy smrti a vzkříšení. ↩︎

  10. Dosl. „ekonomii“. ↩︎

  11. Τύπος a ἀλήθεια označují dva protipóly alegorické (či typologické) exegeze; srov. Žd 9, 24; 10, 1. ↩︎

  12. 2 Kor 5, 17. ↩︎

  13. Žl 73, 12 LXX. ↩︎

  14. Hab 3, 2; Pís 3, 2 LXX. ↩︎

  15. Dosl. φυσίζωος, tedy φύσει ζωή, přirozeností Život. ↩︎

  16. Srov. Ef 2, 20. ↩︎

  17. Srov. Mk 9, 4 par. ↩︎

  18. Lk 2, 24. ↩︎

  19. Iz 9, 5 (6). ↩︎

  20. Mt 28, 9; dosl. χαῖρε, χαίρετε: raduj se, radujte se. ↩︎

  21. Kol 1, 18. ↩︎

  22. Dan 7, 9. ↩︎

  23. Srov. Lk 2, 28. ↩︎

  24. Srov. Mt 27, 66. ↩︎

  25. Mt 27, 57n. ↩︎

  26. Srov. Iz 29, 16. ↩︎

  27. Srov. Mt 6, 30; Sír 18, 10. ↩︎

  28. Mt 27, 57*. ↩︎

  29. Mt 27, 57. ↩︎

  30. Srov. Ef 2, 12. 19. ↩︎

  31. Srov. Mt 8, 20; Lk 9, 58. ↩︎

  32. Srov. Žl 84, 3 LXX. ↩︎

  33. Srov. Mt 27, 58. ↩︎

  34. Srov. Mk 15, 47. ↩︎

  35. Tím se rozumí, že Kristovo mrtvé tělo nechal zavinout do pohřebního plátna. ↩︎

  36. Srov. Jan 12, 32. ↩︎

  37. Iz 40, 12 LXX. ↩︎

  38. Srov. Jan 16, 24. ↩︎

  39. Srov. Zach 6, 12. ↩︎

  40. Jan 5, 8. ↩︎

  41. Srov. Jan 1, 9. ↩︎

  42. Srov. Jan 11, 35. ↩︎

  43. Aluze na Jan 16, 21n. ↩︎

  44. Srov. Jan 20, 24–29. ↩︎

  45. Srov. Žd 1, 1. ↩︎

  46. Srov. 1 Kor 11, 3. ↩︎

  47. Srov. Jan 19, 39 ↩︎

  48. Srov. Žd 2, 9. ↩︎

  49. Žl 106, 16 LXX. ↩︎

  50. Srov. Žl 87, 5 (6). ↩︎

  51. Srov. Žl 87, 7 LXX. ↩︎

  52. Srov. Zj 19, 10. ↩︎

  53. Srov. Lk 15, 6. ↩︎

  54. Žl 106, 10. ↩︎


Duccio, Pánův sestup do podsvětí (1308–1311)

Duccio, Pánův sestup do podsvětí

© 2021 David Vopřada. Všechna práva vyhrazena.