|

Audio verzi této myšlenky na den z 6. března 2022 si lze poslechnout na Proglasu

Vkročili jsme do postní doby. Zatímco většina jazyků počínaje latinou označuje toto období číslem s poukazem na čtyřicet dní před Velikonocemi „čtyřicítka“, quadragesima, v českém názvu svítí slovo „půst“. To slovo mi nikdy neznělo pozitivně, myslím, že mnoho z nás jej má spojené se omezením se v jídle a pití, případně úplném zřeknutím se. Nemálo z nás ho chápe jako asketickou praxi, ale v posledních letech často slýcháme i o zdravotním prospěchu, o postu jako součásti očištění organismu od nežádoucích látek apod. Můžeme jej chápat coby snahu o přiblížení se k něčemu, co nás přesahuje, k Bohu, případně jako zbavení se toho, co je v našem životě toxické – ať v doslovném, nebo přeneseném smyslu. Někdo to v postní době řeší tím, že nejí sladkosti, nepije alkohol, nedopřává si něčeho, co má rád, někdo abstinuje od sociálních sítí.

Taková snaha oprostit se od toho, co nás svazuje a brání plnému životu s Bohem, je samozřejmě chvályhodná. Křesťanské pojetí postu, jak k němu nabádají proroci a Ježíš, jde ale mnohem hlouběji. V 58. kapitole knihy Izaiáš nalezneme slova vytýkající postoj, kdy se něco zásadního přehlíží, ale hlavně se drží zbožná postní linie:

 Hle, k sváru a hádce se postíte a bijete zločinnou pěstí. Přestaňte se takhle postit, a váš hlas bude slyšet až do výšin. Je tohle půst, jaký se mně líbí, den, v němž se člověk umrtvuje? Sklonit hlavu jako rákos, ustlat si na žínici a prachu? Tohle nazveš postem, dnem milým Hospodinu? Či není půst, jaký si přeji, spíš toto: rozvázat nespravedlivá pouta, uvolnit uzly jha, utiskované propustit na svobodu, zlomit každé jařmo? Lámat svůj chléb hladovému, popřát pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obléci ho, neodmítat pomoc svému bližnímu? Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí.

Ta slova nám mohou připomínat, že se stále znovu vracíme k deformovanému pojetí postu. Nejde o to při postu nějak vypadat, snažit se jen o nějaké sebeomezení, nejde o plnění nějakého náboženského předpisu či tradice. Proč nehovoříme o tom, že půst znamená zlomit nespravedlivá pouta, tedy přestat jednat nespravedlivé a vůči druhým bezohledně, že půst znamená propustit druhé na svobodu, tedy jednat s druhým jako se svobodným dospělým člověkem? Půst má také podobu péče o ty, kdo hladovějí, spíše než o to, že já se rozhodnu hladovět; že obleču ty, kteří jsou nazí, a ne že se obléknu tak, aby bylo jasné, že se pustím – mě, nebo druhým. Půst podle Izaiáše také znamená neodmítat pomoc druhému: být připravený pomoci je jednou z forem postu. A právě k takovému postu máme i s ohledem na ruský vpád na Ukrajinu příležitostí víc než dost. Tahle postní doba bude opět mimořádná.

© 2021 David Vopřada. Všechna práva vyhrazena.