Tehdy „se stalo slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, synu Chilkijášovu, z kněží v Anatótu“ (srov. Jer 1,1-2) za toho a onoho judského krále. Avšak nyní „stalo se slovo Boží“, slovo, které se doposud neobrátilo k prorokům, „k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti“ (Lk 3,2). Neboť víru přijme „mnoho dětí bude osamělé, více než té, která má muže,“ (srov. Gal 4,27; Iz 54,1), a proto se „stalo slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti“.
Všimni si, že má věta silnější význam, chápe-li se slovo „poušť“ v duchovním významu a nejen ve významu doslovném a prostém. Ten, kdo káže „na poušti“, marní nadarmo svůj hlas, protože tam není nikdo, kdo by ho slyšel. Kristův předchůdce, „hlas volajícího na poušti“ hlásá na poušti duše, že nemá pokoje. Nejen tehdy, ale i dnes je Jan „svíce hořící a zářící“ (Jan 5,35), která přichází „aby hlásal křest pokání na odpuštění hříchů“. Po něm přichází „pravé světlo“ (Jan 1,9) a lampa sama praví: „On musí růst, já však se menšit.“ (Jan 3,30) Boží Slovo se tedy káže „na poušti“ a šíří se „v celém okolí Jordánu“. Kudy všude vlastně musel Křitel chodit, když ne kolem Jordánu, aby postrkoval ke koupeli ve vodě všechny, kdo chtěli konat pokání? ...
U proroka Izajáše nacházíme již citovaný starozákonní text: „Hlas volajícího: «Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha!»“ (Iz 40,3). Hospodin chce ve vás najít cestu, aby mohl vstoupit do vašich duší a dokončit svou pouť. Připravte tedy pro něj stezku, o níž je psáno „vyrovnejte na pustině silnici“.
„Hlas volajícího na poušti.“ To je hlas, který volá: „Připravte cestu!“ Uši nejprve zaslechnou hlas, a teprve po hlase, nebo lépe spolu s hlasem, slovo, které pronikne sluch. Takto Jan hlásá Krista.
Podívejme se, co hlas ohlašuje ohledně Slova. Říká: „Připravte cestu Pánu.“ Jakou pěšinu máme Pánu připravit? Jedná se snad o cestu v materiálním smyslu? Copak Boží slovo může jít po takové silnici? Nebo je spíš třeba připravit Pánu vnitřní cestu a připravit ve svém srdci přímé a rovné cesty? Po takové silnici přichází Slovo Boží, které se ujímá svého místa v srdci člověka, který je schopný jej přijmout.
Obrovské je srdce člověka, prostorné, vždy schopné Slovo přijímat, pokud je čisté. Chceš poznat svou velikost a svou rozsáhlost? Zachovávej rozměr božských poznání, které obsahuje. A srdce ti říká: „On mi dal pravé poznání toho, co je, abych znal uspořádání vesmíru a působení živlů, počátek, konec a střed časů, střídání slunovratů a proměny ročních dob, koloběhy roku a postavení hvězd, povahu živočichů a pudy šelem, sílu duchů i myšlení lidí, rozmanitost rostlin a léčivou moc kořenů.“ (Mdr 7,17–20) Vidíš tedy, že srdce člověka není vůbec malé, když obsahuje tolik věcí. Musíš se nad jeho velikostí zamýšlet, ne podle jeho fyzických rozměrů, ale podle možnosti jeho chápání, které je schopné pojmout poznání tolika skutečností.
Aby se mi i prostým lidem povedlo ukázat velkolepost lidského srdce, vezmu si několik příkladů z každodenního života. Kolik jen bylo měst, která jsme ve svém životě navštívili a všechny je uchováváme ve svém duchu – jak vypadala, kde se nachází náměstí, hradby, veřejné budovy, to vše zůstává v našem srdci. Silnice, po které jsme cestovali, zůstává nakreslená a nečrtnutá v naší paměti. Ve své tiché mysli je zachováno i moře, po kterém jsme se plavili. Jak jsem vám řekl, srdce člověka není vůbec malé, pokud dokáže obsáhnout toto všechno. A pokud není tak malé, když se do něj schovají všechny tyto věci, lze v něm bez problémů připravit cestu Pánu a narýsovat přímou stezku tak, že po ní Slovo a Boží Moudrost mohou přijít.
Připravte pěšinu pro Hospodina, chovejte se ctnostně, vyrovnejte cestičky dobrým jednáním tak, aby Slovo Boží do vás nalezlo cestu bez překážek a přineslo vám tak poznání tajemství a svého příchodu, „jemu buď sláva i moc na věky věků. Amen“ (1 Pt 4,11).
Orig. cLc 21, 2, 2-7.
Órigenés (185–254) je bezesporu jednou z nejvýznamnějších postav církve celého starověku. Jako nikdo jiný ovlivnil křesťanské myšlení. Známý je jeho vřelý vztah k Písmu, které vykládal alegorickou metodou, jak je poznat i z naší ukázky. Bibli obrazně považoval za vtělení Božího Slova do písmen. Narodil se v Alexandrii v křesťanské rodině, jeho otec podstoupil roku 202 mučednictví. Ve věku 18 let dostal Órigenés za úkol vést vzdělávání katechumenů v alexandrijské církevní obci. Až do roku 230 vyučuje v Alexandrii, píše knihy a podniká cesty po světě. Roku 230 však dochází ke sporu s alexandrijským biskupem Démetriem, především kvůli Órigenovu kněžskému svěcení, které obdržel v Palestině, ale také kvůli závisti, kterou způsobuje množství jeho spisů (víme, že celkem napsal asi 2000 knih!). Odchází tedy do exilu do Césareje v Palestině, kde založil novou školu. Za Deciova pronásledování v r. 249 byl uvězněn a mučen, krátce nato umírá, nejspíše v Týru.
- Pracovní překlad a poznámka byly původně připraveny pro server cho.cz. Byl však také (bez mého vědomí) publikován v časopise Nový čs. zápas 50/2005.