K jádru fakultního společenství „hledačů pravdy“ patří samozřejmě výuka. Vysokoškolský způsob výuky má oproti jiným stupňům škol svá specifika; jejím cílem je rozvíjení dialogu mezi účastníky kurzů a vyučujícími tak, aby nedocházelo pouze k přenosu informací, ale účastníci se učili kriticky myslet, zacházet s prameny a se současným vědeckým výzkumem a získávali tak kompetence, které přesahují pouhé penzum nabiflovaných faktů. I do budoucna bude těžištěm prezenční výuka. Větší část práce však stojí na samotných studentech, kteří si nemají (jinak jistě skvělé) přednášky pouze odsedět, ale mají se učit aktivně se ptát, studovat povinnou a doporučenou literaturu, rozvíjet horizont lidského poznání a zkušenosti.
Masové nasazení virtuální výuky v době lockdownů (prorektorka Wildová v této oblasti KTF označila za „skokana roku“) ale také ukázalo, že studenti jsou schopni určitý druh informací vstřebávat i distančně, a proto je možné dle zájmu uvažovat i o hybridních způsobech výuky. Proto má vedle klasické výuky, kterou je nutno zachovat, na fakultě nalézt místo e-learningová podpora, díky níž budou moci vzniknout i nové studijní pomůcky. To může napomoci i účasti dalších zahraničních studentů na výuce a jejímu širšímu dosahu. Má-li se to stát realitou, je potřeba v součinnosti s univerzitou nabídnout podporu především vyučujícím, pandemie
nichž by spočívala největší tíha celé práce, a stanovit odpovídající finanční ohodnocení.
Po celou dobu, kdy na fakultě působím, zůstává evergreenem evaluace studia, která nyní probíhá prostřednictvím SISu. Takto prováděná evaluace často není příliš vypovídající, účastní se jí jen zlomek studentů, současně se může stát i příležitostí, jak si to s vyučujícím anonymně „vyřídit“. Hodnocení samotného kurzu a jeho posunutí dále přitom vidím jako skvělý nástroj, který však je třeba uchopit, má-li mít smysl, na naší fakultě jinak.